Mnoho lidí se domnívá, že žitavská úzkokolejka souvisela s těžbou nebo, že si někdo sehnal parní lokomotivu a dělá o nedělích atrakci vyjížďkami do Oybinu. I když původně parní železnice vznikla pro přepravu zboží, celé to bylo jinak. O těžbu dřeva ani uhlí původně nešlo a vše začalo v Bogatyni. Jižní žitavská větev je menší a později dostavěna část původního díla.
Koňské povozy nestačí, rodí se (žitavská) úzkokolejka
Bogatynia (Reichenau), v 19. století ležící v saském okrese Žitava, byla dynamicky se rozvíjejícím průmyslovým centrem, v němž významnou roli hrál textilní průmysl a těžba hnědého uhlí. Ve druhé polovině století patřily k největším závodům tkalcovna, úpravna Preibisch a továrna na víno a ovocné konzervy rodiny Rolle. Město však nemělo železniční spojení. V roce 1864 byl ustaven výbor pro stavbu železnice ze Žitavy přes Frýdlant. No, hospodářská krize plánovanou stavbu (standardní) tratě Žitava (Zittau) – Bogatynia (Reichenau) – Frýdlant (Friedland) – Lehnica (Liegnitz) přerušila.
Jednou s tehdejších komplikací u přepojování Saska a Pruska byla část tratě vedoucí přes (české území) Rakousko-Uhersko. Trvalo dalších skoro 20 let než se železnice začala stavět a, sic v skromnější variantě, byla postavena. Finální rozhodnutí o výstavbě úzkokolejky ze Žitavy do Bogatyni padlo v roce 1881. Včetně odboček do Turoszówa (Türchau) a Markocice (Markersdorf). Délka plánované tratě dosahovala 13,52 km v provedení rozchodu 750 mm. První zkušební jízdy se uskutečnila o tři roky později, 22. října 1884.
Prodloužení o 1,39 km do Markocice (Markersdorf) bylo dokončeno o 5 let později. Severně od Žitavy u Hirschfelde vznikla později přípojka na standardní železnici, včetně nového přemostění poblíž soutoku řek Miedzianka a Lužická Nisa.
Po 14 letech provozu narostla tato větev o dalších 2,25 km a končila v městečku Hermsdorf (Heřmanice) 1, dalších 10,78 km do už zmiňovaného Frýdlantu bylo otevřeno 25. srpna 1900.
Žitavská úzkokolejka
Propojení Žitavských a Jizerských hor (Isergebirge) čili větev tratě Žitava – Kurort Oybin a Kurort Jonsdorf funguje od roku 1889. To znamená, že jižní úzkokolejka vznikla jako součást širší snahy o zefektivnění dopravy zboží a přepravy osob.
Dnes už neexistující část saské úzkokolejky jela svou poslední jízdu (na území Polska) v roce 1961 kde se mihla v připravovaném celovečerním filmu Zlato (Władysław Kowalski). Podstatná část tratě Bogatynia – Sienawka následně skončila ve správě společnosti PKW, která ji po jistou dobu využívala pro obsluhu těžby lignitu (hnědého uhlí). Vyjma jednoho mostu a několika budov je vše, co z původní sítě zbylo, k vidění v Žitavě 🙂
Poslední stopy
Místo kde se v Žitavě kolej (pod Chopinstrasse) rozdvojovala (směr Oybin – Bogatynia) je patrné na mapy.cz. Kolej za obcí Sienawka dnes končí dolem Turów. Mimochodem, ulice za hraničním mostem na polské nese „překvapivě“ název Kolejowa 🙂
Původní místopis – zastávky
Zittau, Kleinschönau (Sieniawka, Malý Šenov). Wald-Oppelsdorf (Opolno-Zdroj). Reichenau (Bogatynia).
Kredit, foto a zdroje
bogatynia.dwr.pl, Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka, atlaskolejowy.net youtube.com
Poznámky pod čarou
- Úzkokolejka z Frýdlantu do Heřmanic ↩︎
