Povinnost (pře)registrace vozu do registru vozidel státu obvyklého pobytu (Zulassungspflicht im Staat des gewöhnlichen Aufenthalts) jsme krátce zmiňovali v článku Doplňující informace.. Autentickou a komplexní zkušenost z přepisu (s laskavým svolením původního autora) vozidla (včetně TÜV) nyní jako článek..
Neřešili jsme přepravní značky, převoz vozidla na taženém vozíku ani nic podobného – tomu se na internetu věnuje většina článků (dovozců) – čili tato problematika je podrobně popsána jinde a my se ji v tomto textu nevěnujeme.
Odhlašujeme vůz již v EU registrovaný a přihlašujeme jej v Německu
V našem případě šlo o přehlášení vozu vyrobeného v EU (koncern Volkswagen) a ve státě EU již registrovaného (i přihlášeného) – tu by člověk neočekával komplikace, jako u vozidel vyrobených nebo dovezených z USA. Pro jistotu se ale i informujeme jak na úřadu (registr vozidel) tak i na TÜV (obdoba české STK). Úspěšná technická kontrola je prvním předpokladem pro zápis do německého registru vozidel a vydání německých SPZ – tudíž nic nenecháváme náhodě.
Přeregistrace auta se v případě, že v Německu trvale žijete i jezdíte předpokládá. Klíčovou informaci najdete pod §20 FZV (v návaznosti na §46). Německé právo říká, že vozidlo musí být registrováno tam, kde má majitel „těžiště svých zájmů“ (tzv. Standort des Fahrzeugs).. Do detailu to teď rozebírat nebudu 🙂
První zádrhel
První pro nás skutečná novinka bylo zjištění, že každý vůz má certifikát „pravosti“ jménem CoC. Jde o list papíru A4 (nebo A5) kde jsou vypsány některé běžně dostupně informace a i když ten papír jako certifikát vůbec nevypadá, jedná se pravděpodobně o nejdražší výtisk něčeho co lze zdarma najít na internetu 😀
Jelikož to, že auto pochází z EU nikoho nezajímá sháníme CoC (ze zkratky Certificate of Conformity, v češtině Prohlášení o shodě, v němčině se tomu říká také EWG-Übereinstimmungsbescheinigung).
Dealer který nám vůz svého času prodal telefonicky přísaha, že nám CoC určitě dal, protože to tak dělá vždy. My ovšem víme, že to černé pouzdro léta leželo na stejném místě netknuté. Mimo to, už jednou jsem s ním řešili chybějící záruční certifikát – kdy rovněž přísahal, že nám jej určitě dal – protože to tak dělá vždy. Když se ovšem ukázalo, že mimo certifikát chyběla o prodloužené záruce i zmínka v systému nastalo trapné ticho.. Prostě ti lidé tam lhali a pravděpodobně lžou dál jako když tiskne. A vědí proč 😀 Víme to i my? Už ano! Proč nám dealer prostě nevytiskne ten papír znovu zjišťujeme záhy. Automobilka si tuto agendu vede jako tučný zdroj dodatečného příjmu – certifikát nejenže není zdarma ale ani nestojí stovku 😀
Čas plyne a jak se ukazuje čas bude nakonec to nejlevnější. Nejdřív byly Vánoce, pak Nový rok.. No a pak se údajně změnil výdej náhradních CoC – platí se předem – což předtím nebylo, takže bylo nutné objednat to celé znovu. Po zhruba měsíci a půl tedy máme náhradní certifikát a nemáme 4000 Kč (150 euro) 😀
Past jménem Dieselgate
Pro toho kdo neví: Dieselgate je kauza koncernu VW kde si automobilka pomohla k lepším výsledkům emisí tak, že udělala podvod. Zásahem do software řídicí jednotky zařídili, aby vůz u kontroly vypouštěl méně zplodin. V USA za tento podvod koncern VW vyplácel každému majiteli vozu kompenzaci tuším 100 000 Kč. My Evropané jsem museli servisu zaplatit i to přehraní firmware 😀
Druhá věc a možná další náklady do budoucna(?) V čem asi tak spočívá podstata opravného firmware, když stačilo emise vyřešit pomocí opravného firmware – proč tam nedali rovnou ten správný? Nebo ten správný dělá něco jinak – třeba víc zatěžuje motor a třeba častěji regeneruje DPF nebo má vyšší spotřebu? 😀
Znovu na TÜV
Proč ta zmínka o Dieselgate? U prvního pokusu nám chyběl CoC, u druhé už prohlídky správný firmware řídcí jednotky 🙂 TÜV nám za nedokončenou prohlídku ale nic neúčtuje a nic navíc nás nakonec nestojí ani nic dalšího. Na rozdíl od Jablonce nad Nisou – kde jsme do stanoveného měsíce nesehnali servis – a platili jsme STK dva krát 🙂
Žádáme servis o přehrání firmware
Je prý zdarma, no nejdříve za 2 až 3 týdny. První servis nás obral o dva týdny času no firmware nakonec nepřehrál. Druhý (rovněž autorizovaný) servis to stihl – hurá – za 3 týdny. A nechal si to zaplatit.
Mimochodem podruhé už vše děláme přes placenou asistenci – servis a TÜV komunikují napřímo. A jak se ukázalo to se vyplatí! (ironie) TÜV na autě – mimo špatný sklon mlhovky – zjišťuje i jednu fatální chybu – se kterou nemáme šanci projít. Servis sic neochotně no po zhruba týdnu předkládá nabídku která řeší onen fatální problém. A kterou samozřejmě (i z důvodu časové tísně) nelze odmítnout. Mimochodem, vůz jezdil výtečně a po „nutné“ výměně hardy spojky (na zadní nápravě) jezdí úplně stejně.. 😀
Kolik to celé stálo?
A pak ještě německá specialita – takzvané daň z motorového vozidla. Není to hned, na výměr budete čekat zhruba týden, ale to čekání stojí za to – ta sumu je v porovnání s očekáváním vskutku grandiózní 😀 Na druhou stranu, poskytnete číslo účtu a po tom co správce daně daň vyměří si ji sám i stáhne – není nutné dělat nic dalšího.
Servis si za výměnu hardy spojky (originál hardyho spojka stojí zhruba 500€) coby opravu oné kritické závady 🙂 naúčtoval jednou tolik (šroubky, práci a tak) – suma sumárum 1000€
Samotná technická a emisní kontrola 160€
Poplatek za přepis vozidla 40€
Vydání registračních značek (SPZ) 40€
Povinné pojištění 600€
Daň z osobního motorového vozidla 280€ (za benzín s menším objemem je to údajně o dost méně)
Různé barvy TÜV štítků
Barva štítku z emisní kontroly na zadní značce nemá souvislost s ekologičností motoru či stářím vozu. Těch barev je zhruba 5 a opakují se. Ke konkrétnímu roku je přiřazena konkrétní barva a policista tak kontroluje jen auta se štítkem, který má barvu která označuje konec platnosti technické v daném roce 🙂
Použité zdroje: adac.de
