Touto dobou se před 106 lety odehrála jedna z mnohých událostí formující kolektivní paměť po minimálně další dvě dekády. Březen 1919 se pokusíme zasadit do širšího historického kontextu. S podtitulem „Jak nakrmit dav jednou rybou, Märzgefallene a kdo měl měšťanku, byl pán“ vám přinášíme průřez událostmi vzniku ČSR i začátku okupace o 20 let později.
Märzgefallene, jako (ne)důležitá odbočka do roku 1848
Jako Märzgefallene (březnoví padlí) 1 jsou prvně označováni zastřelení na demonstracích ve Vídni (13. 3. 1848) a Berlíně (15. 3. 1848). Zemřelo tam celkem 305 lidí. Jak to souvisí se vznikem ČSR? Když byl rok 1918 vyvrcholením snah o samostatnost, pak rok 1848 byl technicky vzato počátkem jejich možností – v onom revolučním roce se začala rychleji rozpadat středověká hierarchie. Lidé stále častěji požadovali větší politická a národnostní práva 2. Asi mnohé překvapí fakt, že i německy mluvící obyvatelé (různých republik či monarchii) rovněž bojovali za svá práva.
Výraz Märzgefallene je historicky používán několikrát a tak jsou vnímání i postřílení v Kadani (rozepsáno dál v textu). Na počátku 90. let 19. století mělo třeba v Předlitavsku (rakouská část Rakousko-Uherska) volební právo pouze 15 % (mužské) populace. Ženy žádné. Volební právo omezovala výše majetku, později pak daňový odvod ve stanové výši.
Kdyby se absolutismus nevyčerpal a nezačal jeho rozpad zevnitř, je nepravděpodobné, že by existoval prostor pro další ideje. Rakousko-Uhersko bylo multinárodní. To byla nezpochybnitelně jedna z příčin vzniku přání či nároků (těch nebo oněch etnicit) dělat věci podle sebe.
Vznik malého Rakousko-Uherska aneb zakládáme ČSR
Když dle Pitsburské dohody (která vzešla z Clevlandské úmluvy) v roce 1918 vznikalo Československo, šlo nepochybně o samostatnost. Jenže v hranicích vytyčených dle map ze 16. století se ocitli i lidé, kteří na sebeurčení neměli nárok. A nešlo o nikterak malé skupiny obyvatel. Zajímavé je, že ač šlo v novém státě o sebeurčení, sčítání lidu v roce 1921 ukazuje, že 64% obyvatel ČSR byly Čechoslováci.
Slováci
Když jako komunikační spojka dorazil na podzim 1918 Vavro Šrobár do Prahy, nevěděl, co dělat ani kam jít. Jeho přítel jej odvedl do Obecního domu, kde zasedalo předsednictvo Národního výboru. I když údajně nikdo netušil, že Vavro je osobnost slovenského proti rakousko-uherského odboje, jako Slovák se hodil do pléna. Tak se stal jedním z mužů 28. října, později ministrem zdravotnictví a ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska. Když se prvně (30. října 1918) v Turčianskom Svätom Martine sešla SNR (Slovenská Národní Rada), československý stát už byl vyhlášen a nebylo, co vymýšlet.
Tváří změn byl Milan Rastislav Štefánik. V době kdy neumělo číst ani psát 60 až 80% venkovského obyvatelstva to byl údajně „Štefáníkův zjev“, co obyvatele ujišťoval, že se „jejich věc“ ubírá správným směrem. Když měl MRŠ pohřeb (havaroval letadlem 4. května 1919), nepřišel Tomáš Garrigue Masaryk ani (tehdejší ministr zahraničí) Edvard Beneš. Z české strany se účastnil pouze úředník (prezidentův kancléř) Přemysl Šámala, ze slovenské strany (již ministr pro správu Slovenska) Vavro Šrobár. Obyvatel východní části republiky (Slovensko + Zakarpatí) bylo přibližně 3,5 milionu. Podstatnou část z tohoto počtu tvořili Maďaři a obyvatelé Zakarpatské Rusy. Slováků bez dalších etnik bylo kolem 2,2 milionu.
Moravané
Morava, i když starší, byla v té době už staletí součástí Českých zemí. Měla ale svou vlastní specifickou etnickou a kulturní identitu. Obyvatel historického území Moravy bylo přibližně 2,2 milionu. Z toho zhruba 200 až 300 000 tisíc Němců. Na Moravě se vyhlášení ČSR neslavilo, prakticky nikdo o něm nevěděl. Údajně z důvodu přerušení telegrafního spojení.
Slezané
Slezsko jako celek bylo až do roku 1918 převážně součástí Polska a Německa. Když Československo získalo část Těšínska žilo tam zhruba 100 000 lidí, z toho údajně 75 852 Poláků. O Slezanech jako o etniku se v sčítání lidu z roku 2021 nepíše.
Židé
Židů bylo v nové ČSR odhadem mezi 300 až 380 000. Na území Slovenska jich žilo do 80 000, na území Česka zhruba 250 000 až 300 000. Velké komunity prosperovali zejména ve městech.
Maďaři
Odhadovaný počet Maďarů v novém státě byl přibližně 700 000 až 800 000. Tato čísla se týkají především jižní oblasti Slovenska, kde tvořili výraznou menšinu.
Němci
Němci žili staletí v Čechách, na Moravě i v některých oblastech Slovenska. Po roce 1918 se v hranicích ČSR octlo nedobrovolně zhruba 3 až 3,5 milionu lidí.
Zakarpatská Rus
Celkový počet obyvatel byl přibližně 600 000 až 700 000 lidí. Rusíni (neboli Karpatští Ukrajinci) tvořili přibližně 70-80 % z této populace, tedy asi 400 000 až 560 000 lidí. Zbytek obyvatelstva tvořili Ukrajinci a mimo jiných etnik i Romové. Těch údajně žilo v tehdejší ČSR kolem 100 000.
Romové
Když v ČSR žilo v roce 1918 kolem 100 000 Romů, v roce 1938 bylo jako protektorátních (Česko a Morava) Romů označeno 6 500 osob. Z toho 4870 skončilo v transportech do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Po válce se vrátilo jen 583 z nich.
Češi
Pokud sčítání v roce 1921 uvádí 13 607 385 obyvatel ČSR a z toho mělo být 8 759 701 „Čechoslováků“ lze teoreticky dopočítat zastoupení jednotlivých etnik. Čechů nemohla být z uvedeného 13,6 milionu prakticky ani polovina.
Kadaň a další..
Ve městě Kadaň se 4. března 1919 odehrála jedna z mnoha kontroverzních událostí. Demonstrovali tam stovky nespokojených Němců. Neprotestovali, jak se často a mylně uvádí proti Čechům, ale proti uspořádání a krokům tehdejší vlády. Nešlo o nenávistné či protičeské tažení. To paradoxně dosvědčují české oběti incidentu. Když voják armády ČSR vypálil směrem na náměstí dlouhou dávku ze zákopového kulometu, zahynulo celkem 25 osob. Z toho 10 žen a 8 dětí. Mezi obětmi v Kadani byly i české matky s dětmi, ty se nikým neobtěžované, na demonstraci dívaly. Hospoda sídlící v domě ze kterého se údajně střílelo, se dnes jmenuje Střelnice. Jeden by řekl, že je to minimálně cynické, na střelnicích se do lidí cvičně střílí leda tak v Severní Koreji..
Československo nevzniklo spontánně ani za jeden den. Vznikalo několik desetiletí. Minimálně tedy do situačního stavu, kdy obyvatele nemusela kulomety usměrňovat armáda. Než všichni pochopili, co je správné (optikou „klidu na práci“), byla padesátá léta. Někdo by namítl, že s důsledky prozřetelnosti a dobrého managementu se Československo potýkalo až do roku 1989.
Mimochodem, Němci rezolucí o sebeurčení deklarovali svůj záměr už v roce 1917. V Krušnohoří připravovali vlastní provincii Německé Čechy (Deutschböhmen). O život v státě pod vedením Čechů neměli zájem a stejně jako Češi požadovali právo na sebeurčení. Vídeň deklarovanou provincii Deutschböhmen uznala už v lednu 1918, stejně jako o necelý rok později vznik ČSR.
Mnichovská dohoda (zrada)
V roce 2018 odvysílala ČT dokument nazvaný „Mnichov 1938: Někteří historici odmítají tezi o zradě, šlo podle nich o vítězství Benešovy diplomacie„. Dokument zapadl v čase, což je s ohledem na zásadní informaci, kterou odvysílal, překvapivé. Ne příliš známá skutečnost, kterou dokument popisuje lze shrnout zhruba takto: 14 dnů před Mnichovskou konferencí vyslal prezident Beneš prostřednictvím spojenců vzkaz Hitlerovi. Byl ochoten nacistickému Německu odstoupit rozsáhlé území. S těmito pokyny se měl inkognito 15. září 1938 vypravit k francouzské vládě do Paříže ministr Jaromír Nečas.
To dokládá originálem Benešových pokynů. Prezident ČSR v nich nabízí Hitlerovi prostřednictvím Francie a Anglie území o rozloze šesti tisíc čtverečních kilometrů, včetně dvou milionů československých Němců. Pokud by to byla pravda – a dokument doposud nikdo nezpochybnil – pak Anglie a Francie uvedly do života pouze to, oč Beneš v podstatě žádal. O žádnou zradu či „o nás bez nás“ tak jít nemohlo.
Socialisté, komunisté a ti další
To není vše. Podstatný je i další málo známý aspekt vývoje po roce 1918. Stejně jako pohnuté události neřídili obrozenci, které nadto jakožto městskou elitu venkov vůbec nesledoval, ani komunisté nespadli v roce 1948 z nebe. Jedním z prvních zákonů (s pořadovým číslem 17 3) schváleným v roce 1918 nebyl o demokracii či lidských právech, ale o cukru. Jak uvádí úvod pojednání od Tomáše Garrigue Masaryka: Ja, pane, takové procesí je jen na oko procesím křesťanským, máme křesťanské názory jen na oko, ve skutečnosti máme jiné náboženství, my máme tři bohy, my jsme mnohobožci, máme zvláštní svatou trojici: Jeden bůh je víno, voda sluneční, druhý je voda vařená, pivo, a konečně voda ohnivá, to je duch, pravý duch, spiritus 4.. cukr se v převážné míře nejspíš pro slazení marmelád nepoužíval..
Přesah do kultury
Každý kdo zná filmy jako Pelíšky (úvodní foto), Černí baroni nebo Tankový prapor nejspíš vnímá opakující se ústřední motiv neschopnosti, zmaru, hlouposti a trapnosti.. Je to náhoda, záměr nebo odraz nekončící skutečnosti..?
Použité zdroje: youtube.com, wikipedia.org, ct24.cz
Poznámky pod čarou
- Märzgefallene je mezi německy mluvicími vnímáno v podstatě jako obětování se nebo mučednictví. Ať v doslovném nebo ironickém smyslu slova. Výraz se v historii objevuje opakovaně a to dokonce i ve 20. století. V Česku se mylně chápe pouze v souvislostech s masakrem v Kadani – po tom co se objevil na zdejším hřbitově. ↩︎
- Kdo čte ví, že to bylo ve všeobecnosti spíš o neúnosných životních podmínkách ↩︎
- Cukerní zákon z roku 1918 na aspi.cz ↩︎
- Alkoholismus 1918 až 1938 ↩︎
