Pás fríských ostrovů ležící na severozápadě Německa, jehož je ostrov Borkum součástí, přichází o jednu z podob staleté velrybářské tradice Klaasohm, která byla dlouho součástí života místních obyvatel. Tento unikátní region, známý svými malebnými krajinami, pískovými plážemi a historickými vesnicemi, je dnes svědkem konce jedné z nejstarších kulturních tradic, která utvářela jeho historii.
Historie velrybářství na fríských ostrovech sahá až do středověku, kdy místní obyvatelé využívali přírodních bohatství okolního moře k lovu velryb. Tato činnost nebyla pouze způsobem obživy, ale i součástí kultury a identity komunity. Velrybářství ovlivnilo nejen ekonomiku regionu, ale i jeho zvyky, písně a rituály, které byly předávány z generace na generaci. S rozvojem moderního rybolovu a poklesem početnosti velryb v Severním moři se však tato tradice začala postupně vytrácet.
Druhou neodmyslitelnou součástí života na fríských ostrovech byl zvyk mlácení žen kravským rohem, který má své kořeny ve starých tradičních obřadech. Tato zvláštní praxe, kdy bylo ženám přisuzováno symbolické „porážení“ během různých slavností a rituálů, byla považována za součást místního folklóru. I když se jedná o dávnou tradici, její význam byl postupně zpochybňován, a dnes je vnímána jako kontroverzní prvek, který pomalu mizí z veřejného života.
Důvody pro zánik těchto tradic jsou různorodé. Modernizace, globalizace a změna kulturního kontextu vedly k tomu, že staré zvyky a praktiky, které byly dříve běžné, už nemají místo v současném životě místních obyvatel. Velrybářství, které kdysi přinášelo bohatství a prestiž, dnes ustoupilo jiným formám rybolovu a turismu. Mlácení žen kravským rohem, jakožto symbolický akt spojený s patriarchálními tradicemi, bylo rovněž nahrazeno modernějšími způsoby oslav a rituálů, které více respektují rovnost mezi pohlavími.
I když tyto tradice pomalu mizí, zůstává fríský region místem, které si uchovává svou jedinečnou kulturu a historii. Ostrov Borkum a další součásti fríských ostrovů se i nadále pyšní svou krásnou přírodou, historickými památkami a bohatým dědictvím. Tradice, i když se mění, stále tvoří důležitou součást identity tohoto fascinujícího kouta Evropy, který i v moderním světě hledá způsob, jak skloubit své historické kořeny s novými výzvami a hodnotami.
V kontrastu s touto snahou o potlačování „propagace“ libovolného násilí je nedostatek míst v azylových domech pro ženy. Úmluva Rady Evropy, takzvaná Istanbulská úmluva, kterou Německo také ratifikovalo, požaduje mnohem více míst v azylových domech pro ženy. Aktuálně existuje 8000 míst. Úmluva však doporučuje 21 400 míst, tedy 2,5 na 10 000 obyvatel. To znamená, že chybí zhruba 13 000 míst respektive 700 azylových domů pro ženy. Pokud by byl tento počet míst, lze předpokládat, že v každém ženském azylovém domě by se vždy našlo volné místo. Na tento počet lůžek však od státu není dostatek peněz.
Německý systém je momentálně nastavený tak, že pokud žena nemá peníze a nedostane ani Hartz IV nemá prakticky kam jít..
Zdroj: ndr.de
