Web Žijeme v Žitavě (existuje od roku 2018) jsem převzala na konci roku 2024, po tom, co jeho autor pracovně opustil Žitavu. Přišla jsem k tomu trochu jako slepá k houslím – jak to tak bývá. Nakonec jsem si ale řekla, proč ne? Mám skvělého parťáka, který mi pomáhá s obsahem i technickou stránkou webu – sama bych se do toho asi nepustila. V Žitavě žiji několik let a už se tu cítím „doma“.
Přinášíme informace ze Žitavy, Německa i z česko-německo-polského regionu. Možná je Trojzemí na okraji světa a možná odsud někteří lidé prchají, ale rozhodně tu není nuda! 🙂 Budeme rádi za vaše připomínky a zpětnou vazbu. Přeci jen, tento web je tu pro vás a o nás všech!
Zdravím, Soňa
O Žitavě
Žitava (německy Zittau, polsky Żytaw hornolužickosrbsky Žitawa, latinsky Sitavia) je menší bývalé okresní město v německé spolkové zemi Sasko, které se nachází v saské části historického území Horní Lužice (zemský okres Zhořelec). Leží na trojmezí Německa, Česka a Polska v místě, kde se řeka Mandava vlévá do Lužické Nisy.
Trocha historie. V polovině 14. století město vzkvétalo díky výrobě sukna, obchodem i vařením piva. Díky tomu se dočasně vykoupilo z císařského léna a stalo se součástí Horní Lužice (liga šesti měst). S pěti tisící obyvateli to bylo (kolem roku 1400) středně velké město. Nerostlo však kontinuálně, řada městských požárů v následujících staletích způsobilo podstatné úbytky populace i staveb.
První velký požár v roce 1359 většinou dřevěné město značně poškodil a navazující výnos císaře povoloval do budoucna už jen stavby z kamene. Do roku 16. století přesto došlo k několika velkým požárům města. Konkrétně v roce 1589 bylo zničeno 153 domů a v roce 1608 zhruba 500 z (pravděpodobně něco málo přes) 600 domů – daňové edikty ale umožnily obnovu města.
Třicetiletá válka dopadla na Žitavu rovněž neblaze, přišla o kostel a četné budovy. Po skončení války pokračoval rozkvět města díky obchodu s textilem a vedl k rychlému stavebnímu rozmachu, který dal vzniknout četným reprezentativním budovám. Největší katastrofa v dějinách města měla teprve přijít. Když rakouská vojska ostřelovala město během sedmileté války (1757), bylo zničeno 599 ze 641 domů, včetně hlavního kostela s varhanami Silbermann a staré radnice.
Město i díky četným darům znovu vstalo z popela a do poloviny 19. století se jej povedlo znovu vystavět do dnešní podoby. Díky zbořenému městskému opevnění se Žitava začala rozrůstat i za své historické hranice. Pak přišel rok 1989, pokles populace zhruba o polovinu a zbytek už znáte..
Žitava v číslech
